Mám panickou hrůzu z toho, že jednou přijdu pozdě na letiště a uletí mi letadlo. Proto vždycky jezdím alespoň s dvouhodinovým předstihem. Tentokrát měl vlak půl hodiny zpoždění a tak jsem měl strašnou radost, že se mi má opatrnost vyplatila. Škoda že jsem na letišti zjistil, že letadlo má na odletu zpoždění dvě hodiny.
Cesta do Paříže byla v pohodě (
nějaké fotky). Pilotova informace, že letadlo mělo mechanickou poruchu mě potěšila zhruba stejně jako rána, která se ozvala při vzlétání, ale stejně už bylo pozdě vystoupit.
Na letišti jsem musel najít správný vlak, kterým jsem měl přejet ze severu na jih Paříže. Hodně mě překvapilo, že když jsem se pokoušel domluvit s paní na informacích, nabídl mi kolemjdoucí (asi) Francouz, že mi bude překládat.
Okolí školního kampusu vypadá
hodně útulně, budovy kampusu ale trochu připomínají reálný socialismus.
Můj pokoj je v budově, která se jmenuje "Pavillon des Jardins" nebo tak nějak, ve skutečnosti je to ale obyčejná kolej plná řvoucích Číňanů. Sprchy a záchody na chodbě. Až na ty Číňany to tu vypadá jako na kolejích, na kterých jsem bydlel v prváku.
Frantíci jsou kupodivu příjemní, asi je to tím, že tu studuje docela dost cizinců. I když se mezi sebou baví francouzsky, na mě mluví anglicky a občas dokonce položí nějakou zdvořilostní otázku.
Už jsem taky začal pracovat, jen to vypadá, že Patricia je hodně busy a tak na mě nebude mít tolik času, kolik na mě míval Tomáš Brázdil. Holt si musím zvyknout, že není normální třikrát za hodinu vrazit k někomu do kanceláře s výkřikem "mám nápad" :)
