Bibliografické citace a normy

Vždycky mě dokáže rozčílit, když narazím na cizí neschopnost (na tu svou už jsem si naštěstí zvykl). Posledních pár týdnů jsme s Luckou řešili, jak správně citovat. A je to nadlidský úkol. Formát citací je upraven normou ČSN ISO 690, která není veřejně dostupná, stejně tak jako ostatní věci, které černá díra jménem Český normalizační institut vydává. Na internetu je sice spousta výkladů normy, ale nějak tak jsem k nim neměl důvěru, protože výklady se vzájemně citují a přestože všechny citují i tu normu, mám podezření, že ji nikdo z těch, kdo o ní píšou, neviděl.

Normu se mi nakonec podařilo sehnat na univerzitním intranetu, Masarykova univerzita ji má totiž zakoupenou. To je počteníčko, na jednom místě se píše:

(Norma) stanoví a předepisuje pořadí prvků citace...

O kousek dál pak:

Níže uvedené struktury jsou navrženy s ohledem na identifikaci základních prvků bibliografických citací a ne stanovení jejich normalizovaného pořadí nebo posloupnosti.

Jestli tomu dobře rozumím, tak norma vznikla proto, aby stanovila pořadí prvků při citování, ale rozhodně si neklade tak vysoké cíle, aby třeba stanovovala pořadí prvků při citování. Celá norma se pak nese přesně v tomto duchu a spíše než normu připomíná sbírku příkladů. Na příkladech samozřejmě není nic špatného, ale vydávat za normu je podle mě podraz. Pod normou si představuju něco, co přesně popíše co nejvíce možných případů. Tenhle text ale prezentuje zhruba 35 příkladů citací (z nich si máte asi odvodit obecný formát citace) a pár poznámek typu co dělat, pokud chybí datum nebo nakladatel. Pokud chybí něco jiného, mám smůlu, norma mlčí.